O knize: rok / Čmuchal jsem svůj studený nos a dychtivě jsem se díval z okna auta. Tam, za oknem, byl modrý svět, ve kterém tančily modré sněhové vločky. Město už skončilo a proti nám běžely jedle v těžkých bílých kožiších. Zimní vánice soumrak. Chtěl jsem být v nich. Představoval jsem si tak jasně, jak se řítím závějemi a zpívá vítr, že jsem málem začal svévolnou proměnu. Líný hlas mě zachránil před nenapravitelným: "Pořád sníš."?